Knihy - Čekání na gól

Ukázka z knihy
Míč se parádně kroutí od branky, směřuje ke Karlovi. Na poslední chvíli se před něj hrne statný obránce, ale ten na centr vyskakuje předčasně a hlavou ho promáchne. Komukoli jinému na Karlově místě by balón utrhl hlavu, protože by s minelou protihráče nepočítal, ale vše bylo jinak. Byl tam Karel se vštěpenou zásadou, aby nikdy nic odevzdaně nevypustil, nevěřil předpokládanému, proto trajektorii míče do posledního okamžiku sledoval, počítal s čímkoli. Tedy i se špatným tajmingem obránce, což se i stalo, takže balón měl na kebuli najednou on. Na poslední chvíli se stačil naklonit, milisekundově trknout a tím dát míči jakous takous razanci. Slabá hlavička se odrazila od chumlu hráčů před brankou, ale naštěstí zase k němu. Pak stačilo už jenom nastavit nohu a: bylo to tam! Doťuk z pěti metrů sice nepůsobil tak výstavním ukončovacím dojmem jako u druhého gólu, ale počítají se i daleko upachtěnější.

A jestli si někdo myslel, že nadšení z druhé branky se už překonat nedalo, mýlil se. Choltická plechová střídačka řvala a burácela, jako kdyby měla každou chvíli vzlítnout do vesmíru, a kolem Karla to v mžiku vypadalo, jako kdyby se zrovna stavěla nová pyramida v Gíze ? z lidských těl, naprosto chaoticky a zběsile rychlým tempem.

Snad jenom přeloučský trenér nejevil pozitivní emoce a jeho hráči jako by ho posmutnělým rozčarováním kopírovali. Avšak probral se a rukama rozhazoval tak, jako kdyby mobilizoval zdecimovanou armádu proti jasné přesile.

Když rozhlasový hlasatel vyhlašoval Karlovo jméno potřetí, dovolil si povolit uzdu fantazie.

?Voráček, Voráček, zase Karel Voráček snižuje na 3 : 5! Tak co, Pepo, stihne ještě vyrovnat?? ptá se hlasatel kolegy. Dává tak najevo, že má z vychvalování střelce hostů ohromnou žbrndu. Jako kdyby si nechtěl připustit, že se od něj očekává domácí loajalita. Aspoň naoko.