Knihy - Protože jsi ženská

Ukázka z knihy
Ukázka z povídky: "Do nemocnice nikdy více"

"Tu nohu jste si oholila, paní Kopecká?" haleká sestra v přeplněné místnosti s televizí, kde si krátím hodiny čekání na zítřejší operaci zíráním na nějakou stupidní komedii.

Jo, oholila. Nohy si holím pravidelně od svých šestnácti let a dokonce obě dvě. Jen mě nikdy nenapadlo to hlasitě vyvolávat do světa. Při pohledu na dva culící se mladíčky, kteří můžou být přesně v tom věku, kdy já jsem poprvé brala do rukou žiletku, cítím, že se začínám červenat.

"Jo," špitnu, což samozřejmě sestra nezaregistruje, a tak svůj dotaz zopakuje ještě hlasitěji.

"Ano," zařvu pro jistotu taky. Tuším, že by jinak byla schopná mi vyhrnout župan a přesvědčit se sama.

"Takže od půlnoci nejíst, nepít, nekouřit," diktuje a já se raději zvedám k odchodu. Kdo ví, co všechno ještě bude chtít probírat.

"Jo a stolice byla? Všechno v pořádku?" zastaví mě ještě dotazem ve dveřích. To už kluci nevydrží a vybuchnou smíchy.

"V pořádku," zavrčím. Jestli všechno, to teda opravdu nevím. Vůbec nechápu, jak moje stolice souvisí s operací kolene, ale mám pocit, že je to to jediné, co je tady v pořádku. A tento můj pocit se mění v téměř jistotu, když za mnou po chvíli sestra vrazí na pokoj s fixem v ruce.

"Tak ještě uděláme na kolínku křížeček, aby si pan doktor zítra na sále ty nožky nepopletl."

Nevím, jestli jeden z předmětů na zdravotní škole jsou i Základy chování k dementním pacientům. Ale já mám problém s kolenem, ne s hlavou! Teda aspoň myslím. V dnešní době už snad doktoři říkají pravdu.

Nicméně se musíme téměř poprat, než hřmotnou sestru donutím, aby mi počmárala to správné koleno. Prý chybka ve zdravotní dokumentaci.