Knihy - Světlana

Ukázka z knihy
Když jsem chodil do školky, tak jsem tu blonďatou a pihovatou holku přímo nenáviděl. Pravidelně mi brala hračky a hrozně se vztekala, když jsem si je chtěl vzít zpátky. Dvě věci si pamatuji dodneška neobvykle živě. To když mi hodila do hrnku s teplým mlékem moje nejoblíbenější miniaturní autíčko a podruhé, když mě nechtěla pustit do letadla, které jsme si kolektivně vyrobili pod podloubím z jasmínových keřů ze starých, dlouho nepoužívaných rozeschlých necek a prkna, které jsme si přes ně položili napříč. Bylo tam sice volné místo, ale kdybych se na ně posadil, byl bych tím pádem jenom obyčejným cestujícím. Já jsem chtěl být ovšem pilotem (což ale pochopitelně nešlo, protože v kokpitu seděla ona). Od té doby nechci teplé mléko ani vidět a když mám cestovat letadlem, jímá mě hrůza.