Knihy - Bišon, pes jeskynní

Ukázka z knihy
Proto jsem byl každou informací z mýtické historie úplně konsternován a chtěl jsem se dělit o prožívané emoce.
Všechno ke mně přicházelo úplně samovolně, jako by někdo někde přikládal pod kotel mé zvědavosti. Nedalo mi to až tak mnoho práce, abych toto nadšení přenesl i na naši smečku. Občas bývám velmi přesvědčivý.


Holky vždy pečlivě naslouchaly, co všechno se, ve které jeskyni našlo a že tam jsou bubáci, zlí lidé,
a proto se musí držet u nás. Že tam člověk třeba jde a jde a najednou hup a je o pár pater níž, a to třeba i bišon? očička těch dvou hrála jak černými světýlky večerního osvětlení a holky seděly jak přibité. Dílem proto, že vůbec netušili, co jim říkám, ale z tonu hlasu museli vycítit, že to bude velká legrace? když jsem přešel na bílou paní jeskynní, hor a kamene, která se zjevuje jako bílý kůň, nasadil jsem ještě dramatičtější přednes a už jsem byl na hraně výbuchu smíchy, protože Hedunka se zavrtěla na prdelce a natáhla ke mně blíž hlavinku, aby jí neuniklo ani slůvko.
Jeskynními medvědy rozdrásaní ztracení horolezci s duralovými cepíny mi docházeli a fantazie mi protentokrát nenabízela nic nového než to,
co už bylo vyřčeno.

V těchto místech to většinou Jiří nevydržel, začal se smát nahlas, zeptal se mě na tělesnou teplotu, na můj apetit a pravidelnost stolice, pak si poklepal na čelo a doporučil mi, abych těm ?dětem? nevyprávěl takové nesmysly před spaním nebo budou koktat.


Protože to mělo veliký úspěch, přidával jsem sem tam drastické pády a umírání s dřevcem v hrudi a doznívajícími hlasy přátel, kteří nevěděli, že jejich kamarád spadl do průrvy.
Alespoň jednou týdně jsem držel večer doma přednášku na téma ztráty pejsků v jeskynních chodbách
a jejich drastické zmírání se zlámanýma nožičkama, protrženými plícemi nebo zlomenou páteří.


Pak, ale oho hó, kde se vzal, tu se vzal bišon jeskyňář, který byl vždy statečný, krásný, vždy dokonale vyčesaný a upravený, byl samozřejmě chytrý a někdy se jmenoval Hedvika nebo Betynka, to podle toho, kdo ležel v temné roklině a čekal až ho heroina nebo heroi přijde zachránit.

Vždy po přednášce jsme museli spočítat, jestli mají dívky všechny nohy včetně ocásků a celá tato aktivita musela být odměněna dobrotou z lednice.

Stávala se z toho milá kratochvíle, Bětušku jsem měl na klíně a Hedviku hned vedle sebe na gauči.
Když na tu dobu vzpomínám, cítím to celé jako úžasnou hru, kde nikdo nikoho nepodezíral z toho, že ho balamutí a nikdo také nechtěl, aby mu ti druzí věřili, přestože věděli, že jsou balamuceni. Jiří seděl ve svém pracovním koutku, a přestože byl plně pohlcen nějakým veledůležitým problémem ve světě, jeho nahoru nebo dolů se pohybující obočí, bylo důkazem, že i on se těmi nesmysly nechával balamutit velmi ochotně.

Tak, pravda, čtvrtohorní medvěd a duralový cepín mi nevěřil, ale my jsme se na sebe s jeskyňářkami podívali a věděli jsme svoje.