Knihy - ...a ve Vesmír věříš?

Ukázka z knihy
?Pojď se najíst,? přerušil Petrovy myšlenkové pochody Tom, ?zajdeme do nádražky, zahlédl jsem, že tam mají utopence, od rána jsi nejedl.?

Prošli podchodem zpátky do nádražní haly. V levém rohu poblíž hlavního vchodu byly otevřené prosklené dveře a nad nimi plastová cedule s nápisem: NÁDRAŽNÍ RESTAURACE. Před vchodem stála tmavě zelená matná tabule, na které bylo křídou napsáno: PIVO-LIMO-KÁVA-KLOBÁSA-UTOPENCI.

?Jestli je tohle jejich kompletní nabídka, tak nechápu ten název restaurace,? pousmál se Petr, když míjeli tabuli. Zkusil zavzpomínat, jestli sem vůbec někdy v životě zašel, ale došel k závěru, že nejspíš ne.

Prošli kolem několika štamgastů, hlasitě diskutujících o poškozeném alternátoru v jejich dodávce, podle ošacení asi od technických služeb. Chlápka s modrou kšiltovkou ARAL v rohu u okna zajímala očividně jen jeho desítka a nově příchozího ani nezaregistroval.

?Dobrý den,? pozdravil Petr postaršího pupkatého hospodského, ?dvě piva a utopence s chlebem, prosím.?

?Ty máš ale nějakou žízeň, chlapče,? zachechtal se hospodský, ?neboj se, až dopiješ jedno, hned ti přinesu druhý.?

?No jo? pardon, já chtěl jen jedno? to omylem? jen jedno, prosím,? koktavě ze sebe vysoukal Petr. ?Ale ty utopence dva,? zavolal na odcházejícího hospodského. Úplně zapomněl, že jeho společník tak trochu neexistuje.

Petr se omluvně podíval na Toma. ?To mi nedošlo,? zašeptal.

Tom se jen pousmál.

Neuběhly ani dvě minuty a hospodský už kráčel ke stolu se dvěma půllitry zlatavého moku. Jeden odložil cestou před muže v rohu u okna. Ten ani nezvedl oči, jen beze slova povolil sevření již pár minut prázdného půllitru a zaklesl své prsty do plného. Vmžiku mu na lístku přibyla další, dnes už desátá čárka. Hospodský se i přes své větší proporce ladně přenesl k vedlejšímu stolu a druhý půllitr položil před Petra. ?Tady je to pivečko, vašnosto,? pronesl, ?utopence přinesu za chvíli.?

Petr mlčky pozoroval chlápka s kšiltovkou a docházelo mu, že svým dosavadním přístupem k životu měl zřejmě nakročeno podobným směrem ? žít vlastně jen ze setrvačnosti. Nejprve na všechno nadávat a pak už ani to? Jen prázdno. Z těchto úvah ho vyrušil hlas hospodského.

?Dva utopený, vašnosto,? položil talíř s buřty, zdobenými kroužky cibule, na stůl. ?Tak co, jak vám chutná pivko? Dobrý, co? Nejlepší pivo v kraji, to je bez debat. Brácha si otevřel malej pivovar, von se vyzná? ještě za komoušů dělal sládka v Plzni,? naparoval se hospodský.

?Chutná,? odpověděl mu Petr poté, co se napil a otřel si rukou bílý pěnový knír pod nosem.

?Za chvíli vám přinesu to druhý,? oznámil hospodský, když už byl otočený zády a odcházel k baru.

?Ale já ne??vyhrkl Petr. ?To je vlastně jedno,? dodal rezignovaně. Přisunul si talíř s utopenci, uchopil příbor a ochutnal.

?Ale tohle je výborný tedy? to pivo tak nějak průměr, ale tohle je lahůdka? A vůbec, přemýšlel jsem, jak je to, Tome, se lhaním? Když ti třeba někdo,? kývnul hlavou směrem k baru, ?něco cpe a říká takový fráze jako nejlepší v kraji, bez konkurence a tak ? vždyť to se tomu člověku musí logicky vrátit, ne? To je přece podvod? Tedy dříve jsem si myslel, že jedinou výhodou pravdy je, že si člověk nemusí pamatovat, co řekl, teď už si tím ale moc jistý nejsem.? Petr se tentokrát soustředil na to, aby s Tomem komunikoval prostřednictvím své mysli, nechtěl vypadat pro ostatní návštěvníky jako blázen.

?A proč myslíš, že lhal?? zeptal se Tom

?A ne snad? Jak může vědět, že ? nebo spíš jestli ? je nejlepší v kraji??

?Pokud tomu věří, tak to není lež,? vysvětloval Petr.

?To ale můžu věřit v kdejakou volovinu, třeba že támhleta oktávka naproti přes ulici není modrá, ale růžová? A když to budu tvrdit, tak to nebude lež?? Petr stále netušil, jak Tom svou poslední odpověď myslel.

?Otázka nezní, jestli to pravda je, nebo není. Otázka zní: Dovedeš uvěřit, že to auto není modré, ale růžové?? odpověděl Tom a pokračoval, ?není snadné věřit něčemu, pokud víme i podvědomě, že to tak není. Pokud budeš tvrdit, že to auto je růžové, přestože tvé podvědomí ví, že to tak není, odsuzuješ se sám a spravedlivý trest tě nemine.?

?Jo takhle? takže hospodský může ve výjimečnost toho piva opravdu věřit??

?Ano, anebo se jen snaží prodat svůj produkt? věděl jsi, že lhaní zakazuje snad každé náboženství?? zeptal se Tom.

?Tak nějak jsem to zaregistroval,? potvrdil Petr, ?nějaký důvod k tomu asi je, ale nikdo mi zatím nedokázal vysvětlit, proč by mělo být lhaní tak špatné? Třeba podvod chápu, ale je spoustu typů lží a některé jsou podle mne takříkajíc v pořádku.?

?Zamysli se ? když lžeš, proč vlastně lžeš??

?Proč?? začal Petr. ?Třeba abych něco utajil, abych někoho ochránil, abych nebyl potrestán, abych něco získal, abych se zalíbil, abych někoho potěšil? nevím, víc mě nenapadá. Ale právě ? jsou tam jak negativní, tak pozitivní důvody.?

?Musíš najít něco společného,? odvětil Tom.

?Netuším,? bezradně zavrtěl hlavou Petr.

?Podstata je v tom, že lžeš, abys dosáhl svého, chceš zkrátka kontrolovat situaci kolem sebe. V jádru vlastně nejsi spokojen s vývojem situace kolem tebe, proto ji chceš ovlivnit lhaním. Zase jsme u toho ? bereš si to, na co nemáš nárok, snažíš se dění kolem sebe upravit, abys získal výhodu? jsi vlastně zloděj. Společným důvodem je také to, že jestliže někomu lžu, stavím sám sebe výš než je on ? povyšuju se nad něj. A jestliže se cítím výš než někdo jiný, zašlapávám tím bezpodmínečnou lásku a vytvářím podmínky. Jako kdybych říkal ? mám tě rád, ALE? Příliš lpíš na tom, aby se vše vyvíjelo tak, jak chceš ty, a podvědomě tím vytváříš agresivitu? úbytek lásky. Vesmír to pociťuje jako ztrátu a začne tě napravovat, abys dostal rozum. Lhaním si tedy přitahuješ trest.?

Petr mlčky zpracovával to, co se právě dozvěděl.

?A když tedy něco prodávám a kvůli tomu si vymýšlím a vyprávím pohádky, jak je to úžasný ? to je v pořádku?? zeptal se Petr.

?Třeba hinduistům,? začal Tom, ?je také zapovězeno lhát? jen kastě obchodníků je to dovoleno.?

?Takže, když se to týká obchodu, tak lhát můžu?? zeptal se udiveně Petr.

?Ne? lhaní je pořád jen lhaní.?

?A proč tedy v Indii? ta kasta obchodníků, to je tedy jen jejich alibismus??

?Ono se v Indii při obchodování dost přehání. Všichni to ví. Kdyby to měli striktně zakázané, vznikalo by mnoho negativních emocí, agrese, odsuzování a škodilo by to celému národu? Takhle každý ví, že to je tak trochu hra, nemá velká očekávání, vzniká tím pádem méně agrese. V procesu lhaní jsou aktivní vždy dvě strany ? obelhávající a obelhávaný. Probíhá mezi nimi přenos energií. Zjednodušeně lze říci, že o co více obelhávaný věří v pravdivost lží obelhávajícího, o to více se vrátí lháři jeho vlastní energie a ta se postupem času projeví na jeho zdraví nebo osudu.?

?A když mi jde o život, tak taky nemůžu lhát?? zeptal se ještě mírně rozčarovaný Petr.

?Vždycky můžeš lhát, jen musíš počítat s tím, že se ti to nějak vrátí. A čím podlejší tvé úmysly při lhaní byly, tím více to schytáš? ve vzájemné korelaci s vnitřní čistotou toho, komu lžeš? zjednodušeně řečeno, ale na pochopení to stačí, ne??

?To jo, ale není to jednoduché,? potvrdil Petr, ?ale myslím, že si teď budu dávat větší pozor na to, jestli lžu.?

Tom se pousmál. ?To si každopádně dávej. Problémem pro toho, kdo příliš často lže, je hlavně to, že v jakékoli situaci považuje lež za vhodný způsob kontroly situace. Například začne něco dělat s vědomím, že to nestihne, a už dopředu plánuje, že se z toho vykroutí lží. Obrazně si tak vyrábí fabriku na mizerný osud.?

Petr mezitím dojedl druhého utopence včetně krajíce chleba a už si jen vychutnával zbývající kroužky cibule. Odsunul prázdný talíř, dopil i poslední lok piva a půllitr položil zpět na papírový tácek na stole.

?Pane vrchní, platím,? zavolal na hospodského.