Knihy - Zelený přízrak ožívá

Ukázka z knihy
Hudebníci dohráli skladbu a tanečníci se rozešli ke svým stolům.
Jura se podíval na hodinky: bude půl jedenácté, za chvíli se určitě začnou
někteří zvedat a jemu znovu nastane služba taxikáře. Bude to
aspoň lepší, než tady sedět, popíjet colu, koukat do pitoma a mít
pocit promarněného času.
Znovu se přistihl, jak se bezděčně dívá na druhý konec sálu.
Rychle otočil hlavu, aby si toho snad někdo nevšiml, nebyl si ale jistý,
jestli hlavou zase netrhl moc rychle a tím naopak na sebe neupozornil.
Mladá žena, co seděla na samém konci sálu a usrkávala ze skleničky
červené víno, stále zaměstnávala jeho myšlenky. Nechtěl se
pořád dívat tím směrem.
Aby vstal, došel k ní a rovnou se jí zeptal, to si netroufl. Kdyby
seděla sama! Nebo aspoň s nějakými jinými ženami!
Ale byl tam s ní muž. Asi manžel? Nebo někdo jiný?
Hudba znovu spustila, chlapík, co ji doprovázel, se zvedl a šli spolu
tančit.
Otráveně upil colu?
"Odvezl bys nás?"
Jura se otočil. Nad ním stál starý Kopáček, byl na oslavě
s manželkou, a s nimi ještě jeden manželský pár. Zřejmě je to už
dost zmáhalo.
"Jistě," odsunul sklenici
Cesta do Šenova a zpátky mu zabrala skoro dvacet minut. Když se
vrátil, vzadu u stolu už nikdo neseděl.
Kdo bude ještě chtít odvézt?
Cítil se dost unavený, nejradši by se viděl v posteli. Měl po denní
směně, ráno brzy vstával, dvanáct hodin lítání
Předtím aspoň ve skrytu duše doufal, že se ta žena z konce sálu
s tím svým amantem nějak domáknou, že tady obstarává rozvoz a
požádají ho, aby je taky odvezl. Auto tady patrně neměli, oba něco
popíjeli.
Mohla to být ona, nebo ne? Tolik mu jeho platonickou lásku ze
školních let připomínala. Kolik od té doby už uběhlo času?