Knihy - Umělečtí úředníci

Ukázka z knihy
"Teď otočit," zazněl další povel. Konečně jsem mohl pohlédnout do mladě vyhlížející protáhlé tváře s rovným dlouhým nosem a nesmlouvavě vysunutou bradou. Za hlavou posazenou nad vyšší štíhlou postavou oblečenou do přiléhavě střiženého ale přeci jen poněkud konzervativně vyhlížejícího kostýmku povlával dlouhý ohon stroze stažených vlasů.
"Sako... sundat..", nestačil jsem dokončit prohlídku. Jeden z prstů, který se před malým okamžikem projížděl po mém těle ukázal, kamsi napravo, kde se nacházela deska nízkého stolku. Byla ještě prázdná, ale svrchní část mého oděvu jej brzy téměř zakryla. Energická brada se souhlasně rozkývala a přes lehce nalíčené rty nad ní projel lehký úsměv, možná spíše úšklebek.
"A teď postupně...kravatu, košili a jestli je něco pod ní, tak dolů." Roztřesené palce a ukazováčky si bez problémů poradily s povolením uzlu. Kupodivu vůbec nevadilo, že byl pečlivě uvázaný. Trochu horší to bylo s rozepnutím knoflíčků. Stačilo ale uplynout jen pár desítek vteřin a deska stolku přijala další vrstvu textilií.
"No, hořejšek bysme měli," ucítil jsem na obnaženém trupu téměř rozradostnělý pohled,"... podíváme se na spodek." Poslední slovo téměř zaniklo v signálu mobilu patrně ukrytého kdesi pod kostýmkem. Mimoděk jsem zavřel oči. Proč ale?