Knihy - Veršované pohádky

Ukázka z knihy
Pohádka o tom, jak bohabojný mnich do pekla přišel

I

Bylo ? nebylo jednou jedno peklo?
Což o to, ono tady, co svět světem stojí,
je a bude zapotřebí. Řeklo
by se: Ať se lidé bojí!
Mnozí si však řeknou: K čemu?
Nechtělo by to už změnu?
Je to symbol všeho zlého,
krutého a ničemného?
Jenže, bez zla ani dobro není.
Jak pak trestat hříšníky?
Zmatek by byl veliký!
Hříšník málokdy se změní.
Neopustí špatnou cestu,
nebude-li se bát trestu?

II

Jiní řeknou: Peklo není!
Jen pohádka peklo snese.
Čerti jsou jen vymyšlení.
Vy napálit nenechte se!
Je! V každé černé lidské duši,
ve zlém srdci mu to sluší?
Pekel je víc, než se zdá,
každý z nás to svoje má?
To naše však klasické je,
čerti správně chlupatí,
s kopyty a rohatí,
v každém koutě oheň hřeje.
Všechno to tam sírou smrdí,
čerti jsou však na ně hrdí.

III

Kousek pod povrchem země,
tam, kde je Čertova míle,
ve skalách to duní temně,
čerti občas z dlouhé chvíle
sopkou vyhazují lávu,
eso strčí do rukávu,
když karban nudu zahání.
A nejvíc myslí na spaní?
Však i peklo vyvíjí se,
moderní má metody.
Mnohé získá výhody
ten, kdo trochu přičiní se.
Jsou tu čerti mladí, staří,
a všem se tu dobře daří?

IV

Ti hloupí a ušmudlaní
nejtěžší tu mají práci.
Pod hříšníky přikládání,
ostatním jsou pro legraci?
Čerti, kteří školu mají,
hříšné duše dodávají.
Pasti kladou, špatně radí,
k nekalostem lidi svádí.
A nakonec vrchnostníci,
vzdělaní a upravení,
čerti, nad něž v pekle není.
Ti musí mít pod čepicí.
To už nejsou čerti pěší,
nejtěžší úkoly tu řeší?

V

Pardon, milý čtenáři,
jen o čertech píši tobě.
A kdopak jim uvaří?
Žijeme v moderní době.
I v pekle je rovnoprávnost,
tak abych dal pravdě zadost.
Jsou tam také čertice.
Jsou moderní a snaží se.
Vychovávat čertíky?
O tom může peklo snít,
nechtějí čerťátka mít,
raděj honí hříšníky.
A po slávě častokráte
touží nejvíc, však to znáte?

VI

K tomu je nutné učení
na ďábelské univerzitě.
Staří čerti zkušení
každý fígl naučí tě.
Tam vzdělávat se taky chtěla
čertice, co jméno měla
Mefistofa, vždyť ji znáte.
Určitě si vzpomínáte.
Neteř čerta Mefista,
napovídá mi tu kdosi,
ten, co Fausta odnesl si
komínem pryč dočista.
Čertice krásná, atraktivní,
však nespala už několik dní.

VII

Vždyť zkouška těžká čeká na ni,
aby peklu prokázala,
vyšší čerta povolání
že už zvládnout dokázala.
Proto dneska před komisí
dle tradice, jako kdysi,
na výběr má pytlík plný.
A jen ten, kdo vzorně splní
zadání, co uvnitř mají,
bude ďáblův diplom mít,
jako čertí vrchnost žít.
Ruka šmátrá, dech se tají
a už číslo z lístku hlásí,
to nejtěžší vytáhla si.

VIII

Svést, očernit, přimět k hříchu,
připravit i o duši?
Vše na bohabojném mnichu?
Který ani netuší,
co je hřích a jak se rodí,
neboť jenom s Bohem chodí
cestou pravdy. Není podlý,
naopak on furt se modlí.
Mnich Pravoslav z Kolovrat,
jemuž samo nebe přálo.
Zuby si už vylámalo
na něm peklo mnohokrát.
I pekelné cizince
přiváděl do blázince?

IX

Mefistofa se vybavila
nejnovější technikou,
která v pekle k mání byla,
pro tu akci velikou.
Dokonalé maskování
změnilo ji k nepoznání.
A nic neochrání více
než tekuté rukavice
ve spreji, co rychle tuhne.
Kdyby třeba byla mela
a ona se zapomněla,
i svěcená voda uhne.
Neublíží na rukou,
vše s pekelnou zárukou?

X

A hned na svět vyrazila
najít v duši Pravoslava
skulinku, která tu zbyla,
podle pekelného práva.
Peklu by ho pojistila
a jí slávu připravila?
Však snadné to vůbec není,
čert si míní, život mění?
On pod statným dubem seděl,
v ruce žmoulal růženec,
tenhle starý mládenec
do modliteb knížky hleděl.
Modlitba mu ze rtů zněla,
husí kůži z toho měla

...