Knihy - Rožmberský jezdec

Ukázka z knihy
Všechny hlavy se otočily k purkmistrovi a ten se císaři znovu uklonil, pak se zhluboka nadechl a zajíkavě spustil.
?Přicházím vaše veličenstvo se zprávou, kterou jsem původně chtěl sdělit pouze vaší výsosti. Nicméně je-li to vaším nejjasnějším přáním, povím ji před těmito pány. Poctilo-li je vaše osvícené veličenstvo svou neskonalou důvěrou, čehož jsou důkazem zastávané nejvyšší úřady při správě království, nevidím důvod, proč bych já ubohý a prostý konšel měl dál váhat a otálet??
Habsburk se naklonil kupředu a přerušil purkmistrovu tirádu.
?Náš čas je drahý a nemůžeme ho planě marnit posloucháním žvástů. Pročež tě purkmistře voláme k pořádku a k ukončení tlachání. Mluv k věci!?
Konšel se zarazil a celý nešťastný se podíval na císaře. A pak upřímně řekl to první, co mu přišlo na jazyk: ?Když já nejsem zvyklý na tak urozenou společnost, jaká je v tomto sále. Nevím, co mám říci, potí se mi ruce, v hlavě mám vymeteno a mám dojem, že si brzy znečistím kalhoty. A to jsem jako trouba doufal, že mne za moje včasné varování vaše veličenstvo poctí svou přízní.?
?Tys nás přišel varovat? Snad ne před tím panem z Nikolsburgu??
?Právě před ním vaše výsosti,? odpověděl purkmistr.
?Tak nám tedy pověz důvod, který tě k tomu vedl.?
?Přišel na radnici strážný, který vybírá mýto u Strahovské brány. A povídá, že ho dnes ráno chtěl najmout do svých služeb urozený pán vyšňořený v nádheře, která se nevidí každý den. Říkal, že jenom jeho kord měl cenu tří koní. Že prý mu dá padesát zlaťáků a uniformu stráží vaší výsosti a že po něm chce jenom nahlásit váš denní rozvrh, zvyky a hlavně časy vašich každodenních činností. To jako v kterou dobu vaše výsost dělá to, co dělá pravidelně. A že mu to stačí jenom za tři dny pozorování.?
Pánové se po sobě podívali a císař znejistěl. Teprve teď začal brát purkmistrova slova vážně. Konšel si nemohl nevšimnout, jaké pozornosti se jeho slovům náhle dostává. Pomalu se mu vracelo ztracené sebevědomí a pokračoval už klidněji.
?Vojáka napadlo, že to smrdí šibenicí, ale že by z toho mohl vyklouznout se ctí, když tu zprávu prodá na naší radnici. Předstíral tedy, že o nabídce přemýšlí a zeptal se, kde urozeného pána najde a po kom se má ptát. Pán řekl, že v lázni a že se jmenuje Mirek z Nikolsburgu. Strážný nelenil a zatepla to všechno vyklopil mně a městské radě. Řekl si při tom ten vydřiduch o rovných dvě stě zlatých.
?Dá se tomu vojákovi věřit?? zajímal se císař.
?Já myslím, že ano,? potvrdil radní. ?Jméno toho pána řekl na skřipci a tam málokdo lže.?
?Tys ho, purkmistře, namísto odměny nechal natáhnout na skřipec??
?Bylo to nejlevnější řešení, vaše výsosti. Vím, že to není zrovna ten nejinteligentnější způsob získávání informací, ale když to písař navrhl, konšelská rada to jednohlasně schválila. Nemohl jsem s tím nic dělat.?
Rudolf II. se hodnou chvíli díval na špičky svých nohou a konečně se odhodlal zvednout hlavu: ?Víš, kde je teď ten voják??
?Vím výsosti. Je v mučírně a kurýruje se. Kat mu dělá pomyšlení.?
Císař se opřel o opěradlo trůnu, zavřel oči a stiskl rty tak pevně, že se jeho plnovous spojil v jednu kompaktní chlupatou hmotu a ústa v ní zmizela.
Nejvyšší komorník Jan z Valdštejna první pochopil, že se císařova nálada stočila někam, kde její další vývoj nelze předem odhadnout. Pro purkmistra to mohlo skončit velmi špatně. Položil radnímu ruku na rameno a téměř otcovsky mu poradil.
?Jdi domů, purkmistře a zítra ráno sem přijď znovu. Ovšem ne sám. Toho vojáka přivedeš s sebou. Nezapomeň, jeho přítomnost je bezpodmínečně nutná. A raději už jdi.?
I radnímu došlo, že tento okamžik může změnit jeho budoucnost. Jenomže si v tuto chvíli nebyl jistý, jestli k lepšímu. Císař teď rozhodně nevypadal na to, že by ho chtěl zahrnout zlatem a úřady. Zatracený písař, zatracená městská rada s těmi svými malinkými slepičími mozky. Padl znovu před jeho veličenstvem na kolena.
?Vaše výsosti. Písaře jsem za tu radu nechal také ochutnat mučidla a sám jsem spěchal sem. Jak nejrychleji jsem mohl, aby nebylo pozdě.?
Císař otevřel oči: ?Děkujeme ti, purkmistře za tvoji starost o naši bezpečnost, zdraví a život. Teď momentálně tě žádáme pouze o to, abys zítra ráno dovedl toho vojáka. My si zatím rozmyslíme, jak odměníme tvoji věrnost. Na tvém místě bych teď především uposlechl radu pana z Valdštejna a šel domů. Oslyš jeho radu a dobře učiníš.?