Knihy - Dimenze

Ukázka z knihy
Kniha Dimenze je příběh o lásce a zodpovědnosti. Předkládá teorii, jak vznikl svět a jakým způsobem může fungovat. Je to příběh obyčejné ženy, která ví, co od života chce, ale které osud připraví nečekaná překvapení a ona se s nimi musí vypořádat, jak nejlépe umí.



Anotace


Angery Kandorová pracuje jako grafička ve společnosti zabývající se tvorbou webových stránek. Prožívá svůj každodenní život. Když se však u ní v práci objeví skupina zahalených bojovníků, která se ji chystá unést, nezbývá Angery, než před nimi utéct a spojit se s mužem, o kterém se jí každou noc zdávalo. Postupně se dovídá o existenci paralelních realit, musí se vypořádat se svými city, s nároky okolí a učinit rozhodnutí, které bude mít vliv na celý dosavadní systém.


Ukázka

Scházíme se na místě určení a přenášíme se na zem. Kleide pouští mou ruku a pokyne, abych šla za ním. Kráčíme vyšlapanou stezkou, srovnávám s Kleidem krok a teprve teď si všímám, že je jeho svět vlastně neuvěřitelně harmonický. Slyším ptáky. Slyším padat vodopád, ke kterému se možná přibližujeme, protože ty zvuky sílí. Vzduch je svěží, připomíná mi oceán, může být okolo dvaceti stupňů, takže jsem to dnes perfektně trefila s riflemi a tmavým tričkem s dlouhým rukávem. Je mi tak akorát. Kleide má taky lehčí oblečení, ale z větší vzdálenosti by rozdíl nikdo nepoznal. Opět má nátělník bez rukávů, který dává vyniknout jeho vypracovaným pažím. Nosí vůbec něco jiného než černou? Nebo se snaží doplnit chybějící barvu v okolí?
Fauna je tu vážně pestrá. A přitom nic, co by mi bylo povědomé z našeho světa. Keře dorůstají po kolena a kroutí se do oblých tvarů. Kvetou žlutým a fialovým okvětím. Jak procházím, vypadá to, jako by krajina žila, jako by se před námi rozevíraly průzory, liány se samy zdvihaly. Jako by dýchaly. Nebo se mi to jen zdá? Nepřestávám se ohlížet a ujišťovat se.
"Teď žádné otázky?" přerušuje ticho Kleide.
Jako že jsem otravná? Napadá mě. Zabodnu do něho svůj zamračený pohled. Nereaguje. Kdo ví, jestli si mé reakce vůbec všiml.
Doputujeme až k vodopádu. Voda je průzračně čistá, jako vyleštěné sklo. Nádhera. Vodopád hádám, že dosahuje výšky až desítky metrů nad zemí a zpěněný proud dopadá do jezera. Tam nahoře snad ani neexistovalo koryto. Zdá se, jako by voda tekla přes srostlé netypické koruny mohutných dřevin a přepadávala přes okraj.
"Když poslouchám vodu, medituje se mi nejsnáze," objasňuje Kleide. To mě trkne. Rozhodně nezahálí. Takže se budeme zabývat mými schopnostmi. No? budiž. Ačkoli si pořád nedokážu představit, že bych nějaké mohla mít, nechám se vést.
Usedá do mechu a já ho následuji.
"Jaké schopnosti ovládal můj předchůdce?" zajímám se. Moje musí být podobného ražení.
"Byl to psychik. Co vím, vnutil lidem svou představu, viděli to, co chtěl."
"A nikdy toho nezneužil," poznamenám.
"Byl zamilovaný. Tak možná jednou, dvakrát," pokrčí rameny.
"Chápu, nemusíš zacházet do detailů." Z toho slova mi je nějak nepohodlně. Mám takové tušení, že ty sny, v nichž jsem Kleida každé noci vídala, na mě měly silnější vliv, než jsem si uvědomovala, protože jinak si to neumím vysvětlit.
Usměje se a upoutává mou pozornost. "Musíš se soustředit na své nitro. Propojit se s přírodou. Nechat odejít vše, co by tě mohlo blokovat, jako strach, nejistota, nebo nedůvěra v proces. Sedával jsem tady se svým otcem, když jsem zjišťoval, kam se ubírá můj potenciál," pronese nostalgicky. Radši se nevyptávám, co se s jeho otcem stalo, ovšem bezpochyby to byly jedny z jeho příjemných vzpomínek.
"Takže se mám zaměřit na svůj dech a nechat se unášet?" rekapituluji vlastními slovy. Vracím ho zpátky do přítomnosti.
"Předvedu ti to."
Zavírá oči a jeho dech se pomalu ztišuje. Jeho soustředění mě fascinuje. Trpělivě vyčkávám, co se bude dít. Na krátký okamžik mi připadá, jako by od něho něco odlétalo. Zatřepu hlavou. To musí být efekt mlhy, která se zvedá od jezera.
Na dlani ucítím kápnout vodu. Napoprvé to ignoruji, podruhé už instinktivně vzhlédnu, jestli nezačíná pršet. Zatají se mi dech. Nade mnou se opravdu vznáší vodní stěna? Změřím si Kleidovo uvolněné vzezření, aby mi to docvaklo.