Knihy - Tajemství letošního léta

Ukázka z knihy
Sice už je skoro třičtvrtě na pět, takže nestíhám, ale pokud Alex o mou přítomnost stojí, jistě počká.
Sejdu schody a už sahám po klice dveří domu, když se ozve tetino:
,,Kampak??"
Zarazí mě a překvapí tvrdý tón jejího hlasu.
Otočím se a spatřím ji, jak si s opovržlivým pohledem měří mé oblečení. Mimochodem mne napadne, že Monika si už nic nebude muset vymýšlet.
Jsem překvapena tím víc, že jsem tetu dnes vůbec neviděla, nijak jsme se nepohádaly a ona nemá důvod být
na mě jakkoliv naštvaná.
,,Na diskotéku," zalžu pohotově.
,,V tomhle provokujícím oblečení?" založí ruce.
,,Přece nepůjdu v teplákách a mikině. Tohle jsou obyčejné šaty. Můžu si snad chodit, v čem chci. O svém oblečení si rozhoduji sama. Navíc je mi dneska sedmnáct. I Monice. A já své narozeniny nechci strávit zahrabaná tady jako vy dvě."
,,A když ti to zakážu?"
,,A proč bys to dělala? Nic jsem neprovedla, abys mě nepustila. Ani dnes ani jindy za celou dobu, co tu jsme. Jsem skoro dospělá, chci si dělat, co chci a nikdo nemá právo mi v tom bránit!"
Bum!
Teta mi vrazí facku, až mám pocit, že mi ulítla hlava.
Chytím se za tvář, která mne pálí právě uštědřenou ránou a nenávistně se na tetu podívám.
Uznávám, asi jsem to přehnala, ale to přece není důvod k tomu, aby mě bila!
Teta má přivřené oči, když zavrčí: ,,Tobě do dospělosti ještě hodně chybí. Ne jenom rok, nýbrž snad deset let. Jsi jenom rozmazlený fracek, stejně nezodpovědný a stejně domýšlivý, který si myslí, že snědl všechnu moudrost světa. Jsi jako ona. Úplně stejná. Jako bys jí z oka vypadla. Svému otci jsi podobná obličejem jako vejce vejci a jí, té couře, tvé matce, povahou! Myslíš si, že jsem tak hloupá, nebo co?! Myslíš si, že nevím, že nejdeš na diskotéku, ale za floutkem?? Tahat se? To by ti šlo! Alexandra se taky tahala, s kým mohla. Jako nějaká štětka... Dala každému, kdo se před ní objevil..."
Rozkřiknu se: ,,Neurážej mamku!! Vždyť jste sestry, jak o ní můžeš takhle mluvit?? Nesrovnávej mě ani s ní, ani s nějakou lacinou děvkou, jinak si o tvém rozumu pomyslím své-"
Bum!
Koupím další, z druhé strany.
Tak tohle byla poslední kapka. Vůbec sice nechápu, o co tady jde, ale bít se nenechám! Není moje matka, aby na mě mohla sahat!
Vyběhnu ze dveří, nazuji si boty a uraženě odcházím.
Dveře, které jsem za sebou zabouchla takovou silou, že je div, že nevyletěly z pantů, se rozlétnou dokořán.
,,Kam jdeš, Kláro??" ozve se tetin naštvaný hlas.
,,Po tom ti nic není!" křiknu.
,,To tedy je! A dost! V nepřítomnosti tvých rodičů se o tebe stará osoba, u které pobýváš a to jsem, ať chceš nebo ne, já!!"
,,Tak to tedy nechci! A tebe už vůbec ne!"
,,V tom případě mi táhni z očí!" sykne nenávistně.