Knihy - Hovory o evoluci

Ukázka z knihy
Jednoznačně nejpalčivějším místem evoluční biologie je makroevoluce. Dnešní kreacionisté v zásadě nemají problém s mikroevolucí - což v jejich pojetí znamená, že jednotlivé druhy rostlin i živočichů byly stvořeny se schopností adaptovat se na různé podmínky (s variabilitou). Co však obvykle odmítají, je vznik nových druhů, genů, dokonce i existenci pozitivních mutací atd. Obecně vzato by se dalo napsat, že evoluce podle nich nedokáže vytvořit nic nového (novou informaci). Kreacionisté uznávají pouze degradaci již stvořeného "základu". Jako konkrétní příklad si můžeme uvést následující úvahu:



"Problematickou otázkou evoluční víry je: ´Jakým mechanismem byly vlastně přidány všechny ty nové informace potřebné k postupné přeměně jednobuněčného tvora na pelikány, palmy a lidi?´ Přirozený výběr sám o sobě nestačí; výběr znamená likvidaci informací. Skupina tvorů se může lépe adaptovat například na chlad a to vyloučením jedinců, kteří nenesou dost genetické informace pro tvorbu husté srsti. Ale to nevysvětluje původ informace pro tvorbu husté srsti."14



Podstata kreacionistické námitky spočívá v tom, že pokud se nějaký organismus - například bakterie - "jen" přizpůsobuje svému prostředí (vnějším podmínkám), pak se prostě "nejedná o evoluci", neboť "bakterie přece pořád zůstává bakterií a nestane se z ní něco jiného" (třeba brouk).



Jakmile tedy začnete hovořit řekněme o již zmíněných můrách Biston betularia (původně světlý druh, který během průmyslové revoluce poněkud ztmavl), kreacionisté ihned začnou vykřikovat, že žádná taková zjištění rozhodně nelze považovat za důkaz evoluce, neboť míra přizpůsobení je omezena variabilitou genofondu a nikdy je nepřekročí - můra zůstane můrou, pouze se zvýší procento zastoupení můr s geny pro tmavou barvu. Důvodem, proč nejprve můry ztmavnou a později - ve chvíli, kdy se kvalita životního prostředí začne zlepšovat - bude opět stoupat zastoupení světlých můr, je podle nich zkrátka jen to, že obě varianty jsou v genofondu stále přítomné a v závislosti na přírodních podmínkách se pouze mění jejich vzájemný poměr (obvykle ovšem zapomenou dodat, že tmavá forma podle všeho vznikla mutační změnou).



První otázkou je, o co se v podobných případech tedy jedná, když ne právě o evoluci. To, co za "evoluci" pokládají kreacionisté je pochopitelně holý nesmysl - ještě jednou musím zopakovat, že žádný duševně příčetný biolog neočekává, že se mu v laboratoři během pár generací změní bakterie v brouka. Z vyjádření mnoha kreacionistů lze usoudit, že pojem makroevoluce podle nich označuje něco jako "skokovou makromutaci", přičemž zásadně odmítají domýšlet, kam až mohou ony - údajně "nedostačující mikroevoluční změny" - vést. Platí-li však, že k nějaké "velké změně" může dojít v důsledku postupného nahromadění "malých změn", pak rozdíl mezi mikroevolucí a makroevolucí spočívá vlastně jen v časovém horizontu změn a v "měřítku". Ernst Mayer ve své knize Co je evoluce rovnou uvádí, že veškeré makroevoluční procesy probíhají v populacích a genotypech jedinců a jedná se tedy zároveň o mikroevoluční procesy. Jen o pár řádků níže pak píše:



"Postupnou evoluci lze spatřit všude kolem nás. I v dějinách šlechtění našich domácích zvířat a zemědělských plodin, třebaže v tomto případě šlo o umělou selekci. Nedávno byly navíc objeveny geologické výchozy s množstvím fosílií, které tvoří nepřerušené řady, což umožňuje sledovat postupnou změnu příslušných organismů během času."15