Knihy - Čerti v Čisovicích

Ukázka z knihy
Alenka a čert Vidlohrach



To bylo těsně před Velikonocemi, kdy roztál sníh, a děti se začaly radovat, že brzy přijde pomlázka. A s ní napékané dobroty, koblihy a trdelníky. Na Velikonoce se v každé chaloupce louskaly oříšky, pražily mandle. A všude to vonělo.



Toho rána v místním čisovickém krámku opět krásné Alence chybělo mléko. Alenka se rozčilovala, že už několik dní jí někdo tajně upíjí mléko. Ráno rozváží mléko Toníček ze statku. Je to brzy ráno, když Sluníčko teprve vychází a všichni ještě dospávají. A ten zlodějíček to dělá každý den. V tu chvíli právě Zdenda došel do obchůdku pro čerstvé pečivo, když tu slyší Alenku naříkat: ?To by v tom byl čert, abychom ho nechytli!? říká Zdenda. A čert v tom opravdu byl.


Byl to čertovskej Vidlohrach, tak mu v pekle říkali. Měl velký pupek a pořád sebou vláčel kus řetězu. Nikdo nevěděl proč?



Jenže Vidlohrach byl tuze chytrý a na mléko chodil k ránu. To vždy mlékař postavil konev před krámek a odjel.



Mléko mu chutnalo a nedal si ho nikým vzít. A jak tak Zdeněček v krámku přemýšlí, bleskl mu nápad do hlavičky: ?Alenko, nech to na mě. Jen až ráno přijdeš do krámku, tak mléko hned nerozlévej.? A lidem řekni, že zítra mléko dovezou později.



A jak řekl, tak Zdenda udělal. Sedl na sousedovic oře a jel do statku, odkud Toníček vozí mléko. Chvíli si tam se sedlákem něco šuškal a spokojeně odcházel domů.



Cestou mu bleskl ještě malinkatý nápad, jak se Vidlohrachovi dostat na kobylku.







Půjčil si od místního hrobníka roztrhaný kabát a kůži z kance a kly a šel k lesíku, kde se občas objevují čerti i ve dne.



Zdenda sedí u vysoké lípy a naříká, přes ramena má přehozenou kančí kůži a v ruce drží kly od divočáka.



?Auu, auu, auu to to bolí,? naříká a bolestně se svíjí. Přitom poočku kouká, zda ho už čerti viděli.



Za skálou ho pozoruje starej Ohnivec. A když vidí, jak se svíjí, jde blíž.



?Co tu pohledáváš a křičíš?? ptá se Zdendy.



?Au, au, to je bolest,? křičí Zdenda. ?Trmácím se přes tři kopce a tři údolí, všude je zle. Představte si, že všude jsou krávy nemocný, kulhají a jejich mléko chutná jako močůvka.



No! Podívejte, jakou mám po něm vyrážku,? ukazuje Zdenda na kančí kůži porostlou černými chlupy. ?A ta bolest, začaly mi vypadávat všechny zuby.? A otevřel dlaň s kančíma zubama. ?To je bolest, to je bolest.? Když to čert Ohnivák viděl, zježily se mu vlasy na hlavě a hned to utíkal říct do mlýna všem čertům a hlavně Vidlohrachovi.



Jenže Vidlohrach mu nevěřil a čertovi se posmíval, kdoví co viděl.



Druhého rána Toníček veze mléko do obchodu a prozpěvuje si. Jako vždy na něj už čekal schovaný Vidlohrach a jak Toníček odjel, hned se vrhnul na čerstvé mléko.



Když se napil, zůstal stát jako solný sloup. Nejdříve oněměl, potom zezelenal, vyprsknul mléko a poté strašně zařval, chytil se za své zuby a utíkal k čertovu mlýnu, co mu nohy stačily. V mlýně začal vykřikovat, že všude jsou krávy nemocný a mléko je nakažené, chutná prý jako močůvka. A že mu brzy vypadají všechny zuby a bude kulhat.



Od toho dne se mléko v obchůdku neztrácelo. A když Zdenda vypravoval, jak se sedlákem domluvil, aby ráno místo mléka poslal konev močůvky, místní se popadali za břicha. Konečně měli mléka dost a doma se s ním mohlo zadělat na voňavé velikonoční těsto na koblížky.