Knihy - Z deníku dvou bláznů

Ukázka z knihy
Jeden z mnoha zážitků z Izraele:
- Večerní centrum začíná ožívat se vším všudy. Hana s Michelem zůstávají sedět v prvním malém bistru a čekají, až jim číšník přinese kebab. Chvilku to trvá, nechce se mně s nimi čekat a vydávám se na prohlídku bazaru. Stoupám vzhůru, kličkuji uličkami. U některého z obchůdků se zastavím a prohlížím si zboží, jiné míjím jen tak bez povšimnutí.
Zdá se mi, že bloumám delší dobu a že mám nejvyšší čas, vrátit se zpět k přátelům.
Na poslední chvíli uhýbám dvojici mužů, kteří se řítí proti mně. Mladý, sotva sedmnáctiletý jinoch podpírá starého kmeta, pravděpodobně svého dědu o holi, který jí mává do stran a hebrejsky rozčileně láteří. Nerozumím, komu nadávají, a už vůbec nerozumím, proč. Jen zůstávám stát a čekám, až se kolem mne přeženou. Všímám si, že někteří obchodníci v rychlosti krámky zamykají a stahují závory, a taky nemám zdání, proč. Raději pospíchám, abych byla z dohledu a nepřišla k úrazu.
Hana a Michel jsou už po večeři, právě platí. Přidávají se ke mně a zamíříme k ubytovně teď už všichni tři. Stejnou cestou, jakou já před pár minutami, vzhůru bazarem. Zdá se mi, že je kolem podezřelé ticho. Když dojdu k místu, kde jsem uhýbala rozčilené dvojici, o něco zakopnu. Zavrávorám, ihned však nabírám zpět ztracenou rovnováhu a rozhlížím se, co bylo příčinou, že jsem málem upadla. Překvapeně zvedám poškozenou ikonu a další suvenýry z devastovaného krámku přede mnou. Krám je plný vojáků a policajtů se samopaly, vzadu u pultu spatřím prodavače, bílého, jako stěna. Útočí na něj známá dvojice rozběsněných mužů a vojáci mají co dělat, aby je od sebe odtrhli. Dochází mi, že jsme svědky bitky mezi domorodci. Ale proč?
?Co se děje??, ptám se zvědavě nesměle přihlížejícího majitele odnaproti, jako bych chtěla proniknout do jádra věci.
?Petit probléme,? odpovídá a snaží se mi zmizet z dohledu.
?Proč se mlátí, to je válka mezi rodinami??, nedávám mu pokoj a vyptávám se dál.
?Vraiment juste un petit probléme,? znovu odpovídá a teď už zamyká dveře svého domku s definitivní platností.
Pomalu pomáhám sbírat rozbité zboží a střepy pokládám na pult. Nikdo mi nevěnuje pozornost, ?..