Knihy - Krev predátorů II.

Ukázka z knihy
Upozornění:
Toto je druhá část knihy Krev predátorů, která byla z technických důvodů rozdělena.
------------------------------------------------------------------------------------------------
O knize:
Vstupte do světa predátorů s lidskou tváří, schopných pro své cíle obětovat naprosto vše! Druhá část knihy Krev predátorů je zde!
V pokračování příběhu dvou bytostí, spojených dávným osudem, se mladý pár nuceně ocitá ve vyhnanství. Splnila se ta nejhorší noční můra jednoho z nich a oni se museli uchýlit tam, odkud už jednou pracně uprchli. Do země původu povětšinou zcela bezcitných stvůr, s nimiž je pojí společný původ. Tam jsou oba manželé nuceni každý po svém čelit jejich nepochopitelným zvyklostem a touze mnoha z nich uchvátit ohromný majetek jejich slavného rodu.
Nejen tyto problémy jim komplikují vztah a ohrožují i nový život, který spolu stvořili. Jsou tu také i naprosto obyčejné, pro ně však přesto nečekané potíže, které provázejí skoro každé začínající manželství. A v tomto světě může každá chyba znamenat zkázu, takže i zdánlivá maličkost zvyšuje nebezpečí.
Jen pár zasvěcených na rozdíl od nich samotných tuší, že jsou pod ochranou moci, jaká nemá v tomto světě obdoby.
Přežijí zrádné intriky i bolest z chyby, které se jeden z nich dopustil? Přetrvá jejich pouto tak, jak bylo předpovězeno? Zvítězí chamtivost anebo city, pro než v té zemi jako by nebylo místo?
------------------------------------------------------------------------------------------------
Ukázka z knihy:
Kníže se kupodivu nejdříve zadíval na muže, který mu zavdal důvod k žárlivosti a zachvěl se závistí nad tím, jak Tristan vypadá. Předtím ho nikdy neviděl odhaleného a dokonce ani polonahého, takže mohl jen odhadovat, jak vypadá. Málem vyletěl z kůže při pohledu na Tristanovy svaly a navíc mu lezla na nervy i jiná věc. Ze spícího soka totiž sálalo cosi podivného. Byla to jeho tvář, která vyzařovala něco, co čistokrevný upír nějak nemohl identifikovat. To proto, že tou věcí bylo dobro a nevinnost, o níž hovořila Alexandra.
Jenomže Dragonian se soustředil nyní právě na ni. Hltal pohledem upírčino nahé tělo a jeho mozek se už zcela zatemnil. Jeho upíří emoce dostaly nebývale navrch. Vzápětí se potemnělou místností ozval zvuk, který provázelo vysunutí meče čistokrevného knížete. "Sbohem, Tristane Albacetraniane! Pozdravuj svého bratra a otce, až budeš v pekle," pomyslel si kníže, zatímco se blížil k naprosto bezbrannému upírovi.
Vtom se strašlivě zarazil. Pocítil upíří přítomnost a to přímo v místnosti. Jako by tam s ním kromě spících knížecích manželů byl ještě někdo jiný. Otočil se po směru, ze kterého to přicházelo a spatřil nějakou ženu. Byla stará a zbědovaná, přesto však zcela klidná, když se dívala na ozbrojeného čistokrevného upíra, jenž by ji mohl okamžitě zabít, kdyby chtěl. Navíc ho ani pořádně vidět nemohla, když očividně nebyla tím, co on. Přesto k němu nebojácně zamířila a prohlásila něco, co ho nesmírně šokovalo. Navázala tím totiž na jeho myšlenky.
"To těžko, kníže! Tristan Albacetranian totiž určitě nepatří do pekla. Zato ty zřejmě ano, jak vidím. Ovládlo tě zlo, že? Proto jsem ostatně tady. Čekám tu na tebe, mladíku," oslovila ho ta zvláštní žena. Překvapeně se na ni díval a stroze odsekl: "Kdo jsi? Troufáš se mi postavit? Nezacláněj tady a vypadni. Mám totiž jistý plán a nic mě od jeho vykonání neodradí." "Ani když ti dám na výběr?" opáčila nevzrušeně.
"Mezi čím?" zeptal se jí, aniž by se jejími slovy nějak zvlášť vážně zabýval. Stále totiž upřeně hleděl na nahou Alexandru, spící v posteli po boku jiného muže a jeho mysl se právě zabývala tím, jak ji dostat do svého lože. "Život nebo smrt. Tohle je má nabídka. Zvolíš si ty sám podle toho, čemu dáš přednost," uslyšel poté. Alterius Dragonian se nahlas rozesmál: "Ty mi dáváš na výběr? Myslíš si, že se tě snad bojím? Já jsem nejmocnější upír v zemi, stará ženo!"
Velmi ho překvapilo, když upírka poté na jeho smích reagovala tím svým a při tom se ozvala: "Je mi líto, ale jsi úplně vedle, ty čistokrevný krasavče! Nejsi v této zemi nejmocnější. Ani nejhezčí, či nejsilnější. Například i já mám více moci než ty. A kníže Tristan je nepochybně hezčí. Zeptej se jeho ženy. Nemluvě o jeho síle. A ty to víš, že? Proto na něj tak žárlíš. Chceš ho zabít? Prosím. Ale pak zemřeš."
Kníže Dragonian se opět zasmál, i když z jejích řečí strašně zuřil, načež se jí otázal: "A kdo mě zabije? Ty snad? Kdo vůbec jsi?" Její další slova mu však zmrazila úsměv na rtech, když ta žena odpověděla: "Já ne. Někdo mocnější, než je má skromná maličkost. Mé dítě. A kdo jsem? Ta, jejíž jméno straší všechny upíry v této zemi i ve snech, plných těch jejich nechutných tužeb. Každý z vás se hrozně bojí, že ho někdy navštívím. Teď jsi na řadě ty, Alterie Dragoniane. Já jsem Věštkyně."