Knihy - Šedá myška

Ukázka z knihy
Jsem tak pitomá! Tak pitomě stydlivá! Bodejť bych měla kamarády, když před jakoukoliv šancí seznámit se utíkám. A to jsem si namlouvala, jak si na střední škole hned najdu kamarády a nedopustím to, co na základní škole. Když to tak půjde dál, budu terčem i tam. A bůh ví, jestli by to třeba nebylo ještě horší.

Vyjdu ze dveří dámských toalet a první pohled věnuji našemu stolu. Michal tam stále sedí, ale mezitím přišla i jeho máma, milá paní Zímová a povídá si s mámou a babičkou. Dědeček sedí stále s jeho přáteli u stolu a Terezka si pořád hraje s dětmi v dětském koutku. Už je skoro devět hodin večer, tak počítám s tím, že za chvíli kvůli ní půjdeme domů.

Posadím se tedy na své místo mezi babičku a Michala a přímo naproti nám sedí moje máma s paní Zímovou.

?Ahoj, Maruško!? pozdraví mě mile paní Zímová a já jí pozdravím také.

Moc jí to sluší. Své dlouhé plavé vlasy má tentokrát sepnuté pouze červenou čelenkou a v puntíkatém tričku a černé sukni působí se svou štíhlou postavou velmi mladistvě. Jestlipak je podobná svému synovi? Michala jsem totiž ještě neviděla zepředu, protože sedí tak, že kamkoliv se v místnosti hnu, přímo do tváře mu neuvidím. Leda přelézt stůl.

Nenápadně se na něj tedy podívám a zažiji hrozný trapas. On se totiž v tu chvíli podívá na mě a naše pohledy se tak střetnou. Okamžitě pohled odvrátím. Cítím, jak rudnu a to je snad ještě trapnější.

Situaci ale zachrání jekot dětí, které se přihrnou ke stolu a vzbudí tak pozornost. Je to Terezka s Ondrou a vypadá to, že si výborně rozumí. Přišli se pouze napít a už zase chtěli odběhnout.

?Za chvíli půjdeme, Terezko!? zavolá na ní mamka.

?My taky, Ondrášku!? přidá se paní Zímová.

Odpovědi se nedočká ani jedna, jelikož je děti naprosto ignorují a běží si zase hrát.

Nakonec to dopadne tak, že v hospodě zůstáváme skoro poslední. Terezce a Ondráškovi se rozhodně nikam nechtělo a tak si máma s paní Zímovou potykaly a teď si hrozně rozumí. Však jsou, tuším, stejně staré. Za to já a Michal jsme se na sebe celý večer ani nepodívali. Tedy krom toho trapasu ne.

Zábava už končí, Janečkovi uklízí nepořádek po hostech, někteří zbylí vesničané jim pomáhají a my se samozřejmě přidáme.

Zatímco já rovnám pokřivený ubrus, Michal kousek ode mě zvedá židli na stůl a mně tak konečně nevědomky poskytne výhled na jeho tvář zepředu. Husté obočí, velké modré oči, pihovatý nos, vcelku dětská tvář a úzké rty. Paní Zímové moc podobný není, za to jeho mladší bráška dost. Jestlipak si mě v nějaké situaci prohlížel i on?