Knihy - ČESKÉ SRDCE JE HOKEJOVÉ

Ukázka z knihy
GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!!!

,,Rachna kachna, to to letělo!" vykřikoval Robert Záruba památná slova do mikrofonu, to ale v tu chvíli mnozí neslyšeli. Někteří leželi ubrečení a polozhroucení pod televizními obrazovkami, jiní ještě stále křičeli snad to nejkrásnější jedno slovo na světě. Na sedm sekund se českému národu zastavilo srdce. Ale podívejme se na to i z druhé strany ? kameraman zabral v době, kdy stál Klepiš proti Perssonovi na buly spokojený výraz Bengt-Ake Gustaffsona na střídačce. Jaký obrat, že, když za následujících sedm sekund se úsměv mění v podmračený výraz a nabádavé řeči ke svým svěřencům.

U švédské svatyně se nikdo moc nezdržoval. Jen co se rozsvítilo červené světlo za brankou, všichni čeští hráči na ledě se okamžitě vydali ke své střídačce. Kdyby jim v tu chvíli někdo měřil rychlost bruslení, asi by jeden po druhém trhali rekordy. Jaromír Jágr stál s rukama nad hlavou na střídačce, kde se na něj nalepili všichni ? a to včetně trenérů i masérů. Rachůnek, Čáslava, Voráček, Klepiš, všichni tam na sebe bez výjimky naskákali a asi ani sami nevěděli, jestli to, co se stalo je vůbec možné. A nepochybně to nevěděl ani sám Jonas Gustavsson. To jeho bruslení by rozhodně žádné rekordy nepřekonalo. Tiše se ploužil k modrožluté střídačce a kroutil hlavou.

Radost na tribunách však nepostihla jen české příznivce - mezi červenomodrobílými vlajkami vlály i ty německé, ruští fanouškové poskakovali skoro stejně nadšeně jako ti, kterých se to bezprostředně týkalo. Švédové ve žlutých tričkách oněměle zírali a taky nic nechápali... Ještě před chvilkou odpočítávali sekundy, které je dělily od finále mistrovství světa a najednou je to 2:2 a nic není tak jisté, jak se zdálo. Co je jenom tohle za šampionát...?

Růžička poslal Vokouna do konce třetí třetiny zpátky do branky a v duchu už tak promýšlel, koho asi pošle na nájezdy, přestože měl před sebou ještě desetiminutové prodloužení. Když hned zezačátku zahrozil Jágr, jehož kotouč ale skončil pouze v boční síti, vesměs všichni Češi už ho v tu chvíli viděli v brance a spontánně křičeli ,,gól." Jejich nadšení ale ochladlo v době, kdy se zcela výjimečně ujali puku Švédové. Žádné větší vzrušení však nastavená desetiminutovka, na rozdíl od té s Finskem, nepřinesla a tak přišly na řadu již staré, dobré, známé, samostatné nájezdy.

Jako první se proti českému spasiteli v brance postavil výborný technik, švédský kapitán Magnus Johanson. Moc toho ale nevymyslel, Martin Hosták za mikrofonem dokonce chvilku polemizoval o tom, zda vůbec musel Vokoun zasahovat.

Stejné pořadí jako proti Finům zvolil Vladimír Růžička i proti Švédům. Velké překvapení turnaje, Lukáš Kašpar se proti otřesenému Gustavssonovi rozjel z českých útočníků opět jako první a tentokrát stála paní Štěstěna při něm. Kotouč se odrazil od betonů švédského brankáře, z některých záběrů to dokonce vypadá tak, že si Gustavsson srazil kotouč do branky sám, to ale nic neměnilo na obrovské radosti celé České republiky. GÓÓÓL! ,,Lukáš Kašpar zase vytáhl svůj klenot! Bekhendový blafák, roztáhni mi nohy a já tam dám kotouč tak, jak se sluší a patří," perlil Záruba.

Druhou sérii této infarktové dovednostní soutěže zahájil Linus Omark. Na rozdíl od Kašpara to byla jednoznačně provedená střela zdálky, proti které neměl Tomáš Vokoun šanci. Bylo tedy vyrovnáno, na nájezdy 1:1.

Protože se ve čtvrtfinále trefil jak Kašpar, tak Marek, kouč Růžička - snad i z pověrčivosti - tuhle nájezdovou sestavu nezměnil. Kapitán Tomáš Rolinek později přiznal, že měl o Honzu Marka obavy, protože celé prodloužení nehrál a nevěřil, že by se mu povedlo proměnit trestné střílení i napodruhé. Maličký rodák z Jindřichova Hradce však svému kapitánovi ukázal, že není důvod o něm pochybovat. Krásnou ránou propálil švédského gólmana, až se ten jen bezmocně podíval za sebe, jestli je to pravda. Jestli se ten kousek černé gumy opravdu válí za brankovou čárou. A opravdu tam byl! Dva neuvěřitelní šikulové, Lukáš Kašpar a Jan Marek jsou opravdu mistři svého řemesla - taková sázka na jistotu.

Devět milionů Švédů se teď upínalo k hokejce Tonyho Martenssona jako k té největší spáse. Avšak jejich údajný spasitel na poslední chvíli zklamal. Martenssonův kotouč skončil Vokounovi v náručí a nemožné se stalo skutečným. Češi poprvé od roku 2006 znovu postoupili do boje o zlaté medaile nad vynikajícími Švédy, které zřejmě zkolila Rachůnkova rána v posledních sekundách zápasu a od té doby už se jen vezli.

Hromada bílých dresů zavalila svého hrdinu v masce s českým lvem na ledové ploše a všichni si pořádně ještě neuvědomovali, co teď právě dokázali! Nejsou to žádné velké hvězdy NHL, samozřejmě až na čestné výjimky, a přesto dokázali mnohem, mnohem víc. V jediný týden zvládli ohromně náročné zápasy s Lotyši, Kanaďany, Finy i Švédy a navíc budou na turnaji bojovat až do konce. Zbývá jen si počkat na svého nedělního soupeře, kterým bude někdo z dvojice Rusko - Německo.

Švédové v zápase s Čechy už podruhé na šampionátu sledovali českou vlajku vznášející se ke stropu hokejové arény v Německu a ani se nesnažili skrývat zklamané tváře. Jeden z nejlepších týmů světa chtěl určitě víc, než jen znovu hrát o bronz...

Na druhé straně se slavná osmašedesátka znovu po dlouhé době usmívala a hrdě zpívala českou hymnu. ,,Děda" Jágr zatím dovedl nezkušené mladíčky těsně pod vrchol.